Fakta a mýty

D) Mýty

Mýtus: Není potřeba o rakovině mluvit.

Pravda: Onkologické onemocnění není snadné téma, a to zvláště pro určité kultury nebo prostředí. Nicméně zabývat se nemocí otevřeně může zlepšit výsledky na individuální, komunitní i veřejné rovině. Pro většinu lidí je diagnóza zhoubného nádoru zkušenost, která změní život. Často je doprovázena pocity šoku, strachu, vzteku, smutku, samoty a úzkosti. Pro pacienta s onkologickým onemocněním může možnost mluvit o této nemoci se svými rodiči, partnery, kamarády, spolužáky znamenat zmírnění negativních pocitů.

Mýtus: Onemocnění zhoubným nádorem nemá žádné varovné příznaky.

Pravda: Pro mnohá onemocnění existují varovné příznaky a symptomy a včasná diagnóza nemoci má důležitý vliv na úspěšnost léčby. Je podstatné znát a rozpoznat všeobecné příznaky nemoci.

Mýtus: Onkologické onemocnění je nakažlivé a přináší se podobně jako chřipka.

Pravda: Onemocnění zhoubným nádorem není nakažlivé a nemůže být přeneseno z pacienta na blízkého člověka. Nebojme se proto kontaktu s onkologicky nemocnými pacienty. Izolujeme onkologicky nemocné děti kvůli tomu, že jejich imunita má nízkou odolnost a jsou náchylní k infekcím, ne proto, že by někoho mohli nakazit.

Mýtus: Dětské onkologické onemocnění je dědičné.

Pravda: Zhruba v 10 % případů víme, že je nádorové onemocnění způsobené dědičným problémem. U 90 % nádorových onemocnění je vznik nemoci podmíněn více faktory, které zatím přesně neznáme. I proto není snadné poradit jakákoliv preventivní opatření před vznikem onkologického onemocnění v dětském věku.

Mýtus: Dětské onkologické onemocnění je vlastně rozsudkem smrti.

Pravda: V úspěšnosti léčby dětí s onkologickým onemocněním věda velmi postoupila. V šedesátých letech dvacátého století jsme dokázali vyléčit pouhých 20 % dětských pacientů se zhoubnými nádory. Dnes dokážeme vyléčit přes 80 % všech dětí. Přesto jsou onemocnění zhoubným nádorem u dětí stále druhou nejčastější příčinou úmrtí v dětském věku hned po úrazech.

Mýtus: Děti s onkologickým onemocněním ztrácí důvod a motivaci k životu.

Pravda: Děti léčené se zhoubným názorem mají často „normální“ dětství. Mnohé děti se po léčbě vrací do běžného školního života. V jiných případech se děti po léčbě a jejich rodiny adaptují a upraví svůj režim k dosažení plnohodnotného života. To se může stát mnohem snadněji, pokud je jejich okolí: rodina, přátelé, učitelé, spolužáci a další do normálního běhu života přijímají s porozuměním a podporou.

Mýtus: Všechny nádory jsou zhoubné.

Pravda: Je mnoho různých nádorů a dají se rozlišit na zhoubné (maligní, z latinského malignus, což se překládá jako „plodící zlo“) a nezhoubné (benigní – z latinského benignus, přívětivý). Zhoubné nádory mají buňky, které napadají a rozšiřují se do dalších částí těla. Nezhoubné nádory se nešíří do vzdálených částí těla a zpravidla neohrožují pacienta na životě. Zhoubných nádorů je mnoho druhů, vyznačují se agresivním růstem a ničením okolní tkáně, mohou také zakládat vzdálená ložiska v těle tzv. metastázy.

Mýtus: „Rakovina“ je důsledkem našich chyb a její název je složeninou slov „rako – vina“.

Pravda: Onemocněním zhoubným nádorem u dětí se neříká rakovina. Slovo ’rakovina‘ je výraz obecný a není odborný – nepoznáme z něj, který orgán je potřeba léčit, ani jak je nemoc po těle rozšířena. ‚Rakovina‘ nás neinformuje o tom, jaká léčba pacienta čeká, ani jaká je šance na jeho vyléčení. Vhodnější je hovořit o ‚zhoubném nádoru‘ nebo ‚onkologickém onemocnění‘ konkrétního orgánu. Proto od dětských onkologů slovo ‚rakovina‘ neuslyšíte. Ještě důležitější je ale vědět, že nikdo za onemocnění zhoubným nádorem nemůže. Není způsobené pocitem viny toho, kdo je onkologicky diagnostikován, ani pocitem viny někoho v okolí. Příčinu zhoubného onemocnění u dětí a mladistvých zatím neznáme.

Mýtus: Onkologická léčba je jeden druh léčby, který člověku působí především zvracení a nevolnost.

Pravda: Onkologická onemocnění se léčí různými způsoby, které vedou k odstranění nádoru a vyléčení pacienta. Je to obvykle kombinace více medicínských metod:

a) Chirurgická léčba. Operace = odstranění nádoru.

b) Cytostatická léčba. Chemoterapie = podávání látek nitrožilně nebo v tabletách, které v těle pacienta vedou k usmrcení nádorových buněk.V některých případech se tato léčba vůbec nepoužívá a kombinují se jiné metody protinádorové léčby.

c) Ozařování. Radioterapie = zacílení paprsku záření na oblast nádoru a jeho spálení.

d) Řada dalších moderních způsobů léčby, které se v dětském věku obvykle kombinují, aby byla šance na vyléčení co nejvyšší.